Vždycky jsem si přál být spisovatelem. Moje maminka mi ale nikdy v tomhle moc nevěřila. Že prý se v tom neuživím, že prý stejně nezaujmu širokou veřejnost, takže to nevede žádným spásným směrem. A tak píši pro radost. Píši pro ty, kteří chtějí číst mé povídky, novely nebo skutečné zážitky a vědí, že to není k unudění. Občas se mohou vyskytnout i gramatické chyby, tak za to mě omluvte. Tady je několik úryvků; pokud jsou zajímavé, celý soubor se dá stáhnout. Jen prosím a pevně doufám, že toho nikdo nezneužije.
Jak jsem psal – úplné zatmění Měsíce je jedinečné. O jeho vzniku se dočtete v každé dětské encyklopedii a pokud si to to dítě přečte (nejlépe vaše), bude vám vyprávět dlouhý příběh jak vytržený z nebeské mechaniky, kde hlavním hrdinou je Slunce, Měsíc a Země, přičemž Slunce svítí, Země stíní a Měsíc stínem prochází. Pak, pokud je to chytrá dětská encyklopedie, vám řekne potomek pár nesmyslných slov jako ekliptika, vzestupný a sestupný uzel a bude-li to geniální dítě a geniální encyklopedie (kterou napsal třeba Josip Kleczek – „Velká encyklopedie vesmíru“), dozvíte se o jisté sérii SAROS, o polostínovém a částečném zatmění a dokonce vám vaše ratolest odrecituje tabulku nejbližších zatmění. A vy si jenom řeknete – „No jo, to je moc hezké, ale koho by to zajímalo, když Měsíc prostě zmizí z oblohy a za nějakou tu hodinu se objeví?“ Ale to už váš syn, či dcera (syn spíš) zvedá ruku a povídá to jeho/její roztomilé „Nene.“ (v Ostravě a okolí se setkáte spíš s „Ne-e“). Tehdy vaše dítě přijde s prvním pádným důvodem, proč neohrnout nos nad těmi třemi slovy „úplné zatmění Měsíce“. Vaše dítě v tu chvíli pravděpodobně hledá barevný obrázek v obrázkové příloze encyklopedie, kde vám vzápětí ukáže sérii dokonale ostrých snímků (většinou od NASA – to by jinak nebyla ta správná encyklopedie), kde je Měsíc zvláštně narudlý, nahnědlý, či dokonce z okraje namodralý. Radím vám dobře – nevtipkujte před vaším dítětem o pastelkách a přemalovaném měsíci.
Ta osoba tam stojí a čeká a mě to znervózňuje. Vlajou ji v slabé záři města povědomě zvlněné vlasy a postavu má v bocích typicky ženskou. Je to žena. Popadá mě mrazivý pocit. V tom se žena odhodlává načít pomalou plynulou chůzi. Něco mi z té chůze napovídá, že její nálada je jen hraná. Jako ve filmu. V tu aurora vyplivla obrovský jazyk bělavou barvou k východu, kde přecházela plynule k nazelenalé barvě. Do toho dva světlé pruhy osvětlují lesklou plochu opodál - asi okno k opravě - a ozářilo nevýrazně tvář ženy. Hrklo mi v srdci. Jsem zvláštně nadšen. Nechápu, co vidím. Chvílema se snažím nepovyskočit jásotem a také neskáči. Mám důležitý výraz. Ale já ji miluji! Je to Naďa! Svou nepřítomností ducha dávám najevo nezájem a čekám, až se projeví ona. Pak mi to ale nedalo. Znovu prolétl ten jazyk, ale tentokráte červený. A olízl Polárku.
"Měla jste pravdu, přišlo to ", pronesl jsem mírně zvednutým hlasem, " - docela jsem tomu propadl. Co tu děláte?"
"Ten pacholek mě nechtěl vzít do Brna." a já tušil, že lže. To proto, že ten ´pacholek´ to měl napsané na dveřích. Je čas ukončit to se vší lží. Jak se přibližovala…
Věděl jsem, že bude chtít, abych ji nechal doma přespat. Věděl jsem, že se mi stydí říci pravdu. Věděl jsem všechno. Vedu jedna nula, protože ona vůbec netuší, co zamýšlím.
"Můžu u vás přespat, prosím?" řekla nabubřelou až zpyšnělou tóninou hlásků. Cha! No, neříkal jsem to?! To znamená…to znamená, že mě musela vidět. Musela se do mě zamilovat. A já ji teď musím vychovat! Vím, že je na vnějšek protivná, agresivní a nepříjemná; pyšná, ale někde uvnitř v ní je to, co ji musím teď potlačit ven. Stačí ji jen pořádně vyšokovat. Vím jak. A záře mi v tom pomůže. Skutečně.
"Lžete." začínám.
"Co?!"
"Lžete. Slečno, chtěla jste jet do Brna a volala jste meziměstskej taxík. Sám jsem vám to číslo přeci dal. A vy jste to číslo vytočila - viděl jsem to! A taxikáře znám. Je to můj kamarád z výtvarnýho kroužku ještě z dob, co jsem chodil na základku. A svou práci dělá dobře. Nehledě na chování klientů….Notak. Nechcete mi už něco říct? A přemýšlejte o tom co, abych se nenaštval."
Tak se balím a utíkám domů se trochu uklidnit. Jdu podél řeky a kolem bydliště jedné dívky, do níž jsem beznadějně zamilován. Ona je však zadaná. Zrovna tak zklamán a dělá se mi přitom špatně… Tak náhle ostřím sluch. Při pohledu do země za bičování dešťovými kapkami jakoby se proti mně řítil vlak. Jenže nejbližší koleje vedou na železničním mostu přede mnou a žádný vlak tam nejede. Hledím na řeku a je to šok! Voda víří, stromy hučí, kachny na hladině zmatkují. Zní to jak mohutný jez; jako krutá peřej, když se ji snaží zdolat nějaký hrdina. Jenže tady není ani jez ani peřej. V tom praská větev a z dubu padá přímo přede mě. A další. Má bunda vlaje a div se světe, že vichr mě neodnáší do řeky. Místo deště teď prší listí. Množství barevných "kapek" ani nedopadá k zemi, jen se vznáší. Voda se víří. A kdesi dál na silnici ječí hasiči.
Přicházím na S. K. Neumannovu ulici. Na "téčkové" křižovatce poblíž mého bydliště stojí dvě auta; jedno pošramocené a druhé jakoby sklouzlo po vozovce. Bouračka jak má být. Silnice je plná různých věcí od větví počínaje, u propisek konče. Je kluzká. Úžasná smršť odnáší mraky nad hlavou a svítí slunce.
Chvilku je jasno, jindy zataženo. A já fotím jak o život. Bavíme se přitom s Renatou o všem možném, podléháme tichu záměstského prostředí a kocháme se nejistým zatměním. Zbývá ještě pár ošidných minut. Jen málo.
Těsně. Už tak malý kousíček, ale jdou další temná oblaka. Ach jo! Kdy už konečně dopluje ta "brněnská průtrž"? Udělal bych teď cokoliv… Je to poslední zatmění do roku 2007…Notak. Už začíná úplné. Tak se odkryj. Tak se odkryj! Prosím…Ano!! Skvěle! Vyjasňuje se! Popadám triedr, druhý půjčuji Renatě a oba rázem tuhneme. Mraky mizí a na obloze zůstává jen rozkošně rudo - pomerančový Měsíc. Kdybych byl na nebi, zahrál bych si s ním fotbal. Měsíční zatmění mě vždycky polapí. Jen škoda, že tu není…to je jedno. A Vašek? Stále neodpovídá, asi spí. Jeho smůla. Tolik vysnívané zatmění je tady a dá se nepochybně říci, že je kouzelné. Kouzelné.
V tom se otevírá obrovský kus vody. Jako peklo. Vtrhuje horem zeleň. Do toho hlava. Čelisti. Štika jako ďas!! Ale to nestačí. V mžiku se roztahují rudé ploutve a veliké břicho. Bílé jak ty mraky. Obrovský ocas mlátí zpět. Ona sama, královna, sebou švihá a zavírá se voda. Skok končí. Přitom cvaká zuby coby žralok mou ubohou třpytku. Ta se jen topí v útrobách mocných štičích čelistí. Bože můj. „Ježíši Kriste!“ lekám se toho všeho. Takový štičí macek. Co? Jakže? Štičí macek? Ten pohled do jejích bezcitných očí. Jako bych ho znal. Ten sen přeci! Nevím co tam bylo, ale tahle štika zcela jistě. Co ale teď se snem. Podběrák – a rychle!!
Jen ho stačím rozbalit a ona je zase v čudu – jak se lidově praví. Ale už naposled. Je znavena. A já taky. Přitahávám zvíře zpět a ono to tak mocně mlátí ocasem. Snaží se pryč. Už to však nezvládá. Učitelův prut neodolal a rozbouřená voda se začíná klidnit. Je po boji.
„Tak co?!…Seš zdolaná, viď. Chachá!…Seš pěkně v háji, viď!…To se ti to dneska nepovedlo, že jo?!“ křičím plný vzrušení na nic nechápající štiku v podběráku. Nato se ohlížím doleva a tam na mě vyděšeně hledí dva starší lidé a dítko. Poněkud trapná situace se nekrotí ani v okamžiku, kdy se malý chlapeček zvídavě ptá staršího fousatého muže: „Dědo, ten pán, to je blázen?“
„…No, pán je takový zvláštní, víš.“ odpovídá na to nejistě děda, vykulený jako byl předtím. Bylo mi to v tu chvíli dost k smíchu, ale radši jsem zachoval chladný výraz, abych nevyvolal ještě větší diskusi o šílenství. Rybu pomalu pokládám na kameny a sleduji, jak hluboce dýchá. Podběrák je celý od slizu a umělá rybička pevně háčky zaryta hluboko v čelistech. Utíkám pro metr a vyprošťovač háčků a zelená ryba se žlutými fleky se snaží všemožně skákat. Omotaná v síti je však bez šance.
„Jen se poďte podívat, já vás nekousnu…mám jen dobrou náladu.“ nabádám ty vystrašence. Oni mlčky stále tak vyděšeně slezli z cesty po trávě na „špici“ a klouček si kleknul ke štice.
Fáze Měsíce |
Sluneční skvrny |
Nejbližší zatmění v České republice |
Polární záře |
+ Astronom. odkazy
+ Atmosfér. úkazy + M. Druckmüller + Hv. Pardubice + Spaceweather + Prohl. Měsíce + SMPH + ASHK + ČAS + EAI + IMO |