Domovské stránky Petra Horálka

O Sečské přehradě

Seč (u Chrudimi) je malé městečko zhruba 30 km jihozápadně od Pardubic. Nachází se v malebné vysočině, na jihozápadním cípu Železných hor. Necelé dva kilomtery jižně od městečka se rozkládá veliká vodní plocha - Sečská přehrada. Ta je napájena čerstvou řekou Chrudimkou, která se v Pardubicích vlévá do Labe. Onen úsek Chrudimky (mnou zvaný "Řeka vášně") od Piskačova mlýna až k ústí řeky do přehrady je výsostný svou divokou a mistrně čistou nevinností. Tu tam se lekne nějaký pstruh, vyskočí štika, či v noci rejdí tajemní úhoři. Je tak nádherné to místo, že si ho oblíbil i jeden vzácný druh volavek.

Přímo v ústí Chrudimky do přehrady si může člověk pohladit kapry. Je tu rozlehlé trdliště, kam rybáři se svým nádobím nesmí. Kapři se třou v nízké vodě, ohřívají se na parném letním slunci a rochtí se v bahně jako prasata. Až k prvnímu kolenu řečiště se úsek jižní části přehrady nazývá přítok. Je nejbohatší na úhoře, candáty a štiky, které pak překypují mocí už jen na kamenitých a hlubokých dnech Velkého jezera (u hráze), pod Židovským hřbitovem a samozřejmě na muldách (třech hlubokých zátokách v druhém koleni řečiště od přítoku po směru toku Chrudimky). Kapři jsou všude. Nejvíce však právě u přítoku, kde mohou utéci pod ochranná křídla lovuzakázané oblasti - do trdliště. Když jich je moc, tvoří valná hejna, zrána čeří hladinu vody a klasickými šipkovitými stopami na hladině dávají o sobě znát. Nejkrásnější je je lovit ráno za svítání nebo v noci před půlnocí, když měsíc zrovna nesvítí a vše je tajemnější než Bermudský trojúhelník.

Okolí Sečské přehrady skýtá neméně velké množství krás. Na úpatí srázu na Velkém jezeře se tyčí několik zbořenin zříceniny Oheb. Odtud je výhled daleko k západu až na konec Železných hor. Východ kryje hustý les. Seč je vlastně celá zahalená do majestátných a na faunu bohatých lesů. Už zjara (ač je to podivné) v nich rostou armády malých hřibů, projektují zde tisíce mravenců - inženýrů a kus světa nezanechá tu ani ticho. To zaplňují rozkošné chorály uchuskvostných ptačích hlásků. Pokud se člověk sehne okem z Ohebu dolů, uvidí přenádherný, byť skromný ostrov, který je vyhlášen přírodní rezervací a tudíž i tam nelze rybařit. Když je náhodou voda zrovna nechutně zakalená, či zelená, právě v okolí ostrova bývá nejčistší. Zdejší rybí obyvatelstvo si už na turisty tolik zvyklo, že se s ním dá i notně potápět. Mnoho amurů obývá východní břeh ostrůvku. Nedávno se tam objevili i tolstolobici (jsou vidět pak hlavně u hráze) a div se světe - spatřil jsem zde i jesetera a parmu!

Kliknutím na obrázek získáte verzi s vyšším rozlišením.

Z mnohých vesniček je nejzajímavější Klokočov (na jihu; mají tam chalupu mí skvělí prarodiče), kde se už přes tisíc let na svět kouká stará lípa. Je vystužena ocelovou konstrukcí, aby kmen nepraskl a lípa byla dál oslavována rok co rok. Z téhož důvodu je známé Podhradí (asi 6 km severně), kde zase sídlí přes 600 let starý "Žižkův dub". Když se o něj člověk opře, tak jakoby šum listů hrál dávnou melodii Husitů, pro niž by měl být Čech pyšný, že je Čechem. Mimo dubu se hned nad stromem rozkládá romantická zřícenina hradu Lichnice, odkud jsou od jihovýchodu až k západu vidět Železné hory celé.

Vzhledem k nadmořské výšce (kolem 560 metrů nad mořem) je pohled na noční oblohu bezprostředně skvostný. Čistota ovzduší a zatím malé světelné znečištění mi dovoluje na Ústupkách na poli nad hotelem Kapitán (či dokonce na pláži když rybařím) pozorovat tolik výjimečných a slabých objektů, že jsem Seči přinejmenším vděčný. Jednou bych si tam chtěl postavit lidovou hvězdárnu, abych lidem dokázal, že planetária a počítače v dnešní době stále ještě nenahradí tu nefalešnou krásu horské oblohy.

Kliknutím na obrázek získáte verzi s vyšším rozlišením.

Někteří rybáři však vidí jen svou kořist bez ohledu na rybářský řád, bez ohledu na zákony přírody. Lapou cokoliv, co chytí, chytají kdekoliv, kde chtějí. Rybářství je sport, to ano, ale rybář není jen ten, kdo ryby chytá, ale i ten, kdo máve ochrannými křídly nad životem v nejbižším okolí jeho stanoviště. Není to ten, kdo příjde pít pivo k pláži a pojídat maso z konzervy a pak je pohodí do nejbližšího křoví; ten, kdo bije a bezcitně kuchá ryby, ale ten, kdo ty flašky případně sbírá a bere ryb jen tolik, kolik smí, nebo kolik sní. Je to ten, kdo se právně zavázal k ochraně rybářského hospodářství. A pak tu jsou ještě jiní - ti, co hledají způsob, jak se opít, pobavit se a užít si na diskotéce bez širšího zájmu o poznání, či alespoň soužití s přírodou. Prosím všechny, prosím, až jednou navštívíte Seč, neberte její krásu jako monotónní projev vesnickosti a chovejte se k ní jako k přírodě. Mnohdy, když chodím po plážích, nacházím sady plechovek, papíry, spousty obalů. Po vodě občas plave kanystr a ti nejbezohlednější parkují svá auta nebo motocykly přímo na pláži, v noci z nich hrají hlasitou hudbu. A proboha proč? Tak prosím, buďte milejší a nevrážajte další nože do srdce naší matičky přírody, alespoň na horách a vysočinách ne. Odměnou vám bude dlouhý život tohoto ekosystému a hlavně přežívající duch přírodní krásy. Budiž její existence vám odměnou za váš milosrdný přístup k ní.

Ať už jsou bouře, silné jako řečtí bohové, nebo když přijdou husté mnohojazyčné mlhy, popřípadě když vychází či zapadá slunce, romantika Seče byla, je a bude vždycky nezničitelná, dokud ji turiské a bezohlední rybáři nezamoří aglomeračními zvyklostmi.